Trilobiti pražského souvrství (prag)

zdroje:
• Ivo Chlupáč. The phacopid trilobites of the Silurian and Devonian of Czechoslovakia, ÚÚG, Praha, v Academii, nakladatelství Československé akademie věd • Praha 1977 
• Milan Šnajdr. Studie o čeledi Scutelluidae (Trilobitae), nakladatelství Československé akademie věd • Praha 1960
• Rud. & E. Richter, Grundlagen für die Beurteilung und der Einteilung Scutelluidae (Tril.)., 1956 
• Přemysl Košan, New representatives of Radioscutellum and Cornuscutellum (Trilobita) from the Pragian of the Barrandian area (Lower Devonian, Czech Republic), Bulletin of the Czech Geological Survey, Vol. 77, No. 1, 45-53, 2002
• Petr Budil, František Hörbinger and Robert Mencl. Lower Devonian dalmanitid trilobites of the Prague Basin (Czech Republic), the Royal Society of Edinburgh, 2009 
• Alois Přibyl a Jiří Vaněk, A STUDY OF THE MORPHOLOGY AND PHYLOGENY OF THE FAMILY HARPETIDAE HAWLE AND CORDA. 1847 (TRILOBITA), Acta Musei National is Pragae, XLII B (1986), No. 1 - 2
• Joachim Barrande.Système silurien du centre de la Bohême, Trilobites (1852, 1872) 
• https://www.biolib.cz/ - taxonomie
• https://commons.wikimedia.org/  
• https://de.wikipedia.org/wiki/Paralejurus 

• řád Corynexochida Kobayashi, 1935

• Bojoscutellum paliferum (Beyrich, 1845), Radioscutellum crassicostatum (Šnajdr, 1960) † a Bojoscutellum angusticeps (Barrande, 1846) - Koněprusy, Houbův lom, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina Jaanusson, 1959 †, nadčeleď: Illaenoidea †, čeleď: Styginidae Vogdes 1890 †, rod: Bojoscutellum Šnajdr, 1958 †, druh: Bojoscutellum paliferum (Beyrich, 1845) †.

Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina Jaanusson, 1959 †, nadčeleď: Illaenoidea †, čeleď: Styginidae Vogdes 1890 †, rod: Radioscutellum Šnajdr, 1972 †, druh: Radioscutellum crassicostatum (Šnajdr, 1960) †.  

Kranidium 20 mm (sag), snad druhu Bojoscutellum angusticeps (Barrande, 1846) † nebo Radioscutellum crassicostatum (Šnajdr, 1960) †, pygidium 20 mm (sag), Koněprusy - Houbův lom. Litografie kranidií z Barrandova silurského systému (1852). Nahoře Bojoscutellum angusticeps (Barrande, 1846) †, dole Bojoscutellum paliferum (Beyrich, 1845) †.

Trilobiti rodu Bojoscutellum Šnajdr, 1958 † byli nektobentičtí masožravci. Kromě českého devonu známe jejich výskyt i na území dnešního Maroka. Celkem je známo 14 druhů tohoto rodu - Bojoscutellum angusticeps (Barrande, 1852) †, Bojoscutellum conspersum (Prantl, 1949) † = Radioscutellum conspersum (Prantl, 1950) †, Bojoscutellum crassicostatum Šnajdr, 1960 † = Radioscutellum crassicostatum (Šnajdr, 1960) †, Bojoscutellum havliceki (Vaněk, 1970) † = Trigonoscutellum havliceki (Vaněk, 1970) †, Bojoscutellum intermixtus (Hawle et Corda, 1847) † = ?Radioscutellum intermixtum (Hawle & Corda, 1847) †, Bojoscutellum ivanense (Barrande, 1852) †, Bojoscutellum koneprusiense Šnajdr, 1960 † = Radioscutellum koneprusiense (Šnajdr, 1960) †, Bojoscutellum meridianum (Barrois, 1886) †, Bojoscutellum paliferum (Beyrich, 1845) †, Bojoscutellum pseudopaliferum Šnajdr, 1960 † = Radioscutellum intermixtum pseudopaliferum (Šnajdr, 1960) †, Bojoscutellum sieberi (Hawle et Corda, 1847) † = Radioscutellum sieberi (Hawle & Corda, 1847) †, Bojoscutellum tjazovae Maksimova, 1979 †, Bojoscutellum transversum (Hawle et Corda, 1847) † a Bojoscutellum uralicum Maksimova, 1979 †. Z výše uvedeného seznamu je zřejmé, že naprostá většina (konkrétně 11) taxonů rodu Bojoscutellum je popsáno z českého devonu. Nutno však podotknout, že mnohé již prošly revizemi a změnilo se přiřazení k rodu.

Pro druh Bojoscutellum angusticeps (Barrande, 1846) †, ale např. také pro druh  Radioscutellum crassicostatum (Šnajdr, 1960) † jsou typické, mimo jiné trny v tělní ose na kranidiu trilobita (viz. foto kranidia nad textem). Jeden na týlním prstenci, druhý přibližně v polovině glabely, mírně nad brázdou (depresí, vtiskem) 2g. Dnes již víme, že ostny trilobitům nemohly sloužit jako objektivně účinná obrana - snad v krajním případě, přesto neúčinná. Spíše tyto znaky mohly sloužit k pohlavním námluvám a případným soubojům samců o harém samiček, tak jak to známe i ze soudobé říše zvířat. Velmi podobně je utvářený např. i jiný druh, avšak vzácnějšího bojoskutela a to Bojoscutellum conspersum (Prantl, 1949) ze stejných vápenců, pouze s tím rozdílem, že druh conspersum má má na kranidiu hrubší a větší žebírka a že kranidium zdobí, kromě husté jemné granulace i větší, řídce rozptýlené granule. Podle srovnávání materiálu dle Šnajdra (1960) se pravděpodobně jedná o Radioscutellum crassicostatum (Šnajdr, 1960) †. U těchto nálezů však ponecháváme nomenklaturu otevřenou, nemáme tyto styginidní trilobity tolik nakoukané.

Trilobiti rodu Bojoscutellum Šnajdr, 1958 † byli vybaveni malými, ale velmi strategickými a účinnými oči s mnoha omatidii. Jejich zachování je ale díky poměrně velké zrnitosti koněpruských vápenců velmi vzácné a výjimečné. U naprosté většiny nálezů tyto oči spolu s volnými lícemi bohužel scházejí.

Vlevo rekonstrukce trilobita Bojoscutellum paliferum (Beyrich, 1845) †. Vpravo Trilobiti rodu Bojoscutellum byli schopni stočení krunýře (volvace).

Zdroj:
https://commons.wikimedia.org/ 
Rud. & E. Richter, Grundlagen für die Beurteilung und der Einteilung Scutelluidae (Tril.)., 1956

Vědecká synonyma
Bronteus angusticeps inermis Barrande, 1872
Bronteus palifer Beyrich, 1845
Kolihapeltis parabolina maruwa Šnajdr, 1989
Scutellum bohemicum Prantl & Přibyl, 1951
Scutellum novaki Prantl & Přibyl, 1947

Vědecká synonyma
Bronteus angusticeps Barrande, 1846
Bronteus sculptus Hawle & Corda, 1847
Bronteus (Dicranactis) sculptus Hawle & Corda, 1847

• Paralejurus brongniarti brongniarti (Barrande, 1846) - Damil, pražské souvrství, st. prag

Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina Jaanusson, 1959 †, nadčeleď: Illaenoidea †, čeleď: Styginidae Vogdes 1890 †, rod: Paralejurus Hawle & Corda, 1847 †, druh: Paralejurus brongiarti (Barrande, 1846) †, poddruh: Paralejurus brongniarti brongniarti (Barrande, 1846) †.

Druh Paralejurus brongniarti je nejtypičtějším představitelem rodu Paralejurus Hawle & Corda, 1847 pražského souvrství spodního devonu. Úplný krunýř, tedy kromě toho, že je velmi vzácný, je značně klenut, úzký. Hlavový štít je výrazně menší než pygidium. Glabela je silně klenutá, takže je značně vyvýšená nad pevné i volné líce. Postranní glabelární vtisky jsou nevýrazné. Okcipitální rýha je uprostřed úzká, do stran se rozšiřuje. Na svrchní straně krunýře je uprostřed týlního prstence malé zrnko. Pevné líce jsou malé, vpředu téměř zredukované. Oční oblouky jsou dlouhé, oči nápadně velké, umístěny v zadní části hlavového štítu. Volné líce jsou malé, obdélníkovité a poměrně ploché. Rostrum je robustní, mírně klenuté a dost velké. Trup je složen z deseti článků. Osní vřeteno je velmi široké a silně vyklenuté. Pleurální laloky jsou kratší než šířka osního vřetene. Pygidium je opět výrazně klenuté, poloeliptické. Osní vřeteno je velké, trojúhelníkovité, morfologicky nevýrazné. Na postranních pygidiálních lalocích je po sedmi párových žebrech. Žebra jsou skoro plochá. Snad se nám do budoucna podaří najít o něco více, než jenom půlku zvětralého pygydia ;) 

• Paralejurus brongniarti mixal Šnajdr, 1990 - lom Čeřinka, pražské souvrství (loděnické vápence), st. prag 

Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina Jaanusson, 1959 †, nadčeleď: Illaenoidea †, čeleď: Styginidae Vogdes 1890 †, rod: Paralejurus Hawle & Corda, 1847 †, druh: Paralejurus brongiarti (Barrande, 1846) †, poddruh: Paralejurus brongniarti mixal Šnajdr, 1990 †.

• Paralejurus campanifer (Beyrich, 1845) - lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina Jaanusson, 1959 †, nadčeleď: Illaenoidea †, čeleď: Styginidae Vogdes 1890 †, rod: Paralejurus Hawle & Corda, 1847 †, druh: Paralejurus campanifer (Beyrich, 1845) †. 

Typický zástupce rodu Paralejurus Hawle & Corda, 1847 † z koněpruských vápenců, jehož nejlepší nálezy pocházejí z Plešivce u Měňan. Stejný druh se poměrně nedávno objevil i v Marockém devonu. Oproti příbuzným druhům jako je běžnější Paralejurus dormitzeri (Barrande, 1852) † nebo Paralejurus brongniarti (Barrande, 1846) † dosahuje značně větší velikosti. Liší se i odlišnou morfologií, zejména tvarem pygidia, ale i jinými znaky. Kromě tohoto druhu se na Plešivci nachází ještě drobný poddruh Paralejurus brongniarti menanensis Šnajdr, 1960 † nebo Paralejurus bohemicus Šnajdr, 1960 † z vápenců vinařických. Ocasní štíty (pygidia) těchto trilobitů patří ke klasickým zkamenělinám koněpruských vápenců. Zkameněliny kompletních jedinců bohužel patří k extrémně vzácným nálezům. Tyto zvláštní klenuté ocasní štíty svým tvarem připomínají spíše misky ramenonožců či mlžů, se kterými bývají často zaměňovány. Ve skutečnosti patří zvláštně tvarovaným trilobitům, kteří údajně žili v jeskyňkách a dutinách koněpruského korálového útesu před zhruba 400 miliony let. 

Hlavový krunýř je silně klenutý a je menší než pygidium. Glabela je silně klenutá a dosahuje téměř k čelnímu okraji kranidia. Postranní glabelární vtisky nejsou téměř zřetelné. V jejich místech jsou naznačeny mělké deprese, které však jejich skutečnému tvaru neodpovídají. Okcipitální prstenec je úzký. Na svrchní straně krunýře je uprostřed prstence malé, téměř neznatelné zrnko. Pevné líce jsou malé a úzké. Oční lišty chybí. Volné líce jsou trojúhelníkovité. Oči jsou v poměru k velikosti těla malé, jiné druhy tohoto rodu je mají větší. Rostrum je velké, značně široké. Trup je složen z deseti článků. Osní vřeteno je velmi široké a silně vyklenuté. Pygidium je opět výrazně klenuté, poloeliptické. Osní vřeteno je široce subtriangulární, na postranních pygidiálních lalocích je po sedmi párových žebrech. Krunýř je velmi tlustý, U největších jedinců dosahuje jeho tloušťka až 1, 5 mm. Jedná se o největší druh představitelů rodu Paralejurus Hawle a Corda. Jedná se o typického představitele koněpruských vápenců st. prag (Zlatý kůň, Plešivec), kde občas jejich svlečky tvoří nahloučené lumachely. Zdá se, že trilobiti tohoto rodu dosáhli v tomto období svého vrcholu. 

Vědecká synonyma:
Bronteus campanifer Beyrich, 1845

• Platyscutellum formosum formosum (Barrande, 1846) - Kosoř, V sudech, pražské souvrství (dvorecko-prokopské vápence), st. prag

Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina Jaanusson, 1959 †, nadčeleď: Illaenoidea †, čeleď: Styginidae Vogdes 1890 †, rod: Platyscutellum Šnajdr, 1958 †, druh: Platyscutellum formosum (Barrande, 1846) †, poddruh: Platyscutellum formosum formosum (Barrande, 1846) †. 

Hlavový krunýř má při dorzálním pohledu tvar kruhové úseče, která se blíží polokruhu. Glabela je mírně klenutá. Její přední část se dosti rozšiřuje. Volné líce mají trojúhelníkovitý tvar. Oči jsou velké, umístěné blízko zadního okraje hlavového štítu. Celý povrch hlavového krunýře je pokryt velmi jemným a hustým ďubkováním. Trup je složen z deseti článků. Osní vřeteno je klenuté, v celé své délce stejně široké. Pygidium má při dorzálním pohledu zaobleně pentagonální obrys. Osní vřeteno je trojlaločné, zaobleně trojúhelníkovité a značně vyvýšené nad pygidium. Střední lalok je ohraničen výraznými postranními rýhami a směrem dozadu se jen mírně zužuje. Na postranních pygidiálních lalocích je po sedmi párových žebrech. Svrchní strana pygidiálního krunýře nese dvojí typ ozdoby: velmi jemné, ale husté ďubkování a za druhé výrazná asymetrická žebírka. Druh Platyscutellum formosum formosum (Barrande) se hojně vyskytuje ve vápencích dvorecko-prokopských, zejména v pražském okolí.

Platyscutellum formosum (Barrande, 1846)

• Platyscutellum sp. - lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina Jaanusson, 1959 †, nadčeleď: Illaenoidea †, čeleď: Styginidae Vogdes 1890 †, rod: Platyscutellum Šnajdr, 1958 †. 

• Radioscutellum intermixtum intermixtum (Hawle & Corda, 1847) - Koněprusy, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina Jaanusson, 1959 †, nadčeleď: Illaenoidea †, čeleď: Styginidae Vogdes 1890 †, rod: Radioscutellum (Šnajdr, 1972) †, druh: Radioscutellum intermixtum intermixtum (Hawle & Corda, 1847) †. 

Rod Radioscutellum se vyznačuje velkým a širokým hlavovým štítem i glabelou, která se směrem dopředu výrazně trojúhelníkově rozšiřuje. Nese tři páry glabelárních rýh, které se od její báze rozbíhají dopředu i dozadu. Volné líce jsou velké, oči ledvinovitého tvaru jsou složené až z 4000 čoček. Trup je složen z 10 článků. Vzhledově obzvlášť upoutává nápadně velké pygidium, které je větší než hlavový štít a vzhledem připomíná rozevřený vějíř. Druh Radioscutellum intermixtum (dříve Bojoscutellum paliferum) patří k největším trilobitům českého spodního devonu, dosahoval velikosti až 30 cm. Často se nachází jeho nahromaděná samostatná pygidia (koněpruské vápence). Bezesporu tento plovák požívali, podobně jako dnešní potápěči, buďto k rychlému úniku před predátorem, případně sami jako predátoři k rychlému lovu. Nepochybně byli velmi zdatnými plavci, na rozdíl od rodu Paralejurus, jež také patří do řádu Corynexochida a u kterého se skvělé plavecké schopnosti, díky velkému vějířovitému pygidiu dříve předpokládaly, nicméně právě tvar pygidia, které je příliš 3D, jej stále více usvědčuje, že byl spíše "tankem" jež se prohrabával mořským bentosem - "gulášem".

Výskyt rodu Radioscutellum je u nás omezen v podstatě jen na devonský koněpruský korálový útes. Rozeznáváme dva poddruhy tohoto druhu. Prvním z nich je Radioscutellum intermixtum intermixtum (Hawle & Corda, 1847) †, ten je známý z koněpruských vápenců pražského souvrství. Lokalita Koněprusy, Císařský lom. Druhým je Radioscutellum intermixtum pseudopaliferum (Šnajdr, 1960) †, ten se nalézá ve vinařických vápencích pražského souvrství. Lokalita Koněprusy. Jeho vědecké synonymum je Bojoscutellum paliferum pseudopaliferum Šnajdr, 1960. Kromě tohoto, asi nejznámějšího druhu známe ještě další tři druhy tohoto styginidního trilobita. Prvním je Radioscutellum sieberi (Hawle & Corda, 1847) † - druh známý z koněpruských, vinařických a sliveneckých vápenců pražského souvrství - lokalita Koněprusy, který má vědecké synonymum Bronteus sieberi Hawle & Corda, 1847. Druhým je Radioscutellum sternbergi Košan, 2002 †, což je druh, kterého známe z koněpruských vápenců pražského souvrství a své přízvisko nese po významném geologovi a paleontologovi hraběti Kasparu Mariovi von Stenberg. Lokalita Voskop, východní stěna lomu Čertovy schody, ten má vědecké synonymum Bojoscutellum koneprusiense Šnajdr, 1960 a posledním je druh Radioscutellum koneprusiense (Šnajdr, 1960) † - druh trilobita rodu Radioscutellum, u kterého jak již jméno napovídá známe z koněpruských vápenců pražského souvrství. Lokalita Koněprusy - Houbův lom.

V červenci 2020, se nám poprvé podařilo nalézt oči trilobita Radiocutellum inermixtum a to hned tři. Bylo to v kameni, který byl prolezlý pozůstatky kranidií a pygidii tohoto velkého korynexochida. Největší oko na šířku měří 5 mm! 

Výskyt rodu Radioscutellum (Šnajdr, 1972) † v devonském Barrandienu
Radioscutellum conspersum (Prantl, 1950) † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - koněpruské vápence, Koněprusy, Císařský lom
Radioscutellum crassicostatum (Šnajdr, 1960) † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - koněpruské vápence, Koněprusy, Císařský lom - východní stěna
Radioscutellum effrenatum (Košan, 2002) † - severní svah kopce Voskop u Koněprus, činný lom čertovy schody-východ (VČS-E lom), Barrandien
Radioscutellum intermixtum (Hawle & Corda, 1847) † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - koněpruské vápence, Koněprusy, Císařský lom
Radioscutellum koneprusiense (Šnajdr, 1960) † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - koněpruské vápence
Radioscutellum sieberi (Hawle & Corda, 1847) † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - koněpruské vápence, vinařické vápence, slivenecké vápence
Radioscutellum sternbergi (Košan, 2002) † - severní svah kopce Voskop u Koněprus, činný lom čertovy schody-východ (VČS-E lom), Barrandien
Radioscutellum intermixtum intermixtum (Hawle & Corda, 1847) † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - koněpruské vápence, Koněprusy, Císařský lom
Radioscutellum intermixtum pseudopaliferum (Šnajdr, 1960) † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - vinařické vápence

Zdroj: Přemysl Košan, New representatives of Radioscutellum and Cornuscutellum (Trilobita) from the Pragian of the Barrandian area (Lower Devonian, Czech Republic), Bulletin of the Czech Geological Survey, Vol. 77, No. 1, 45-53, 2002

• řád Harpetida Whittington, 1959 

• Lioharpes venulosus (Hawle & Corda, 1847) - Koněprusy, Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Řád: Harpetida Whittington, 1959 †, podřád: Harpina Whittington, 1959 †, čeleď: Harpetidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Lioharpes Whittington, 1950 †, podrod: Lioharpes Whittington, 1950 †, druh: Lioharpes venulosus (Hawle & Corda, 1847) †. 

Lioharpes venulosus (Hawle & Corda, 1847)† je harpetidní trilobit typický svým výskytem v koněpruských vápencích. Vyskytoval se od siluru do devonu. Jako jiní harpetidi je charakteristický svým podkovovitým lemem kolem cephalonu. V případě nebezpečí byl schopen volvace (srolovat hrudník), kdy ukázal své lícní hroty, čímž zastrašil potenciální nepřátele. Pokud připustíme takovéto chování, je velmi pravděpodobné, že s tím souvisela i barevnost trilobita, která mohla taktéž sloužit k odstrašení predátorů. Harpetidní druhy trilobitů mají největší počet hrudních pleur. Devonský druh Lioharpes venulosus má 28 segmentů. 

Z koněpruských vápenců rozlišujeme dva poddruhy - Lioharpes venulosus alter Přibyl & Vaněk, 1986 † a Lioharpes venulosus venulosus (Hawle & Corda, 1847) †. L. (L.) venulosus alter subsp. n. se liší od L. (L.) venulosus venulosus (Hawle et Corda) především výrazněji vejčitým tvarem hlavy, glabelou bez kariny, užším (exsag.) zadním genálním okrajem a konkávnějším lemem; radiální rýhy probíhající od genikranidia k okraji jsou kratší a méně nápadné. Genální válec je užší. Důlky na okraji a genálním válci jsou jemnější a hustší, stejně jako granulace na genálním válci a na povrchu hlavohrudi. V praxi ovšem mnoho lidí, kteří je dokáží rozlišit neexistuje.
Zdroj: Alois Přibyl a Jiří Vaněk, A STUDY OF THE MORPHOLOGY AND PHYLOGENY OF THE FAMILY HARPETIDAE HAWLE AND CORDA. 1847 (TRILOBITA), Acta Musei National is Pragae, XLII B (1986), No. 1 - 2

• řád Odontopleurida Whittington, 1959

• Ceratocephala vesiculosa (Beyrich, 1846) - lom Plešivec u Měňan, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Řád: Odontopleurida Whittington, 1959 †, podřád: Odontopleurina Whittington 1959 †, nadčeleď: Odontopleuroidea †, čeleď: Odontopleuridae Burmeister, 1843 †, rod: Ceratocephala Warder, 1838 †, druh: Ceratocephala vesiculosa (Beyrich, 1846) †.

Jedná se o ostnitého trilobita, pokrytého výraznou granulací s malýma očima, které nejsou na stopkách. Hlavička je obdélníkového tvaru, výrazně plastická. Jelikož je tento druh známý pouze z vápenců, tak zde nedochází k nějakým tlakotvorným deformacím, jaké známe například z břidlic. Pravděpodobně neměl volné líce, ty byly nejspíše součástí pevné výbavy cefalonu a sloužili trilobitovi k podobným účelům jako buldozer, či tank. To, že tohoto trilobita známe z vápencových usazenin vypovídá, že měl rád čisté, dobře prokysličené, příbojové moře, kde se dařilo korálotvornému společenstvu živočichů.

Pravá strana cefalonu se zřetelným pozůstatkem oka, lom Plešivec, 2021.

Domníváme se, že se mohlo jednat o ekvivalent podobných predátorů, jako jsou dnes např. mořští ďasi (Lophius piscatorius Linnaeus, 1758). Dokonalé mimikry, symbióza s jinými živočichy, jako jsou korály, či gigantické lilijice, naprosté splynutí s mořským dnem, nekonečné vyčkávání a poté výpad na kořist v řádu desetin vteřiny.

Vědecká synonyma
Odontopleura vesiculosa Beyrich, 1846

• Kettneraspis sp. Prantl & Přibyl, 1949 - Kosoř, V sudech, pražské souvrství (dvorecko-prokopské vápence), st. prag

Řád: Odontopleurida Whittington, 1959 †, podřád: Odontopleurina Whittington 1959 †, nadčeleď: Odontopleuroidea Sepkoski Jr. 1998 †, čeleď: Odontopleuridae Burmeister, 1843 †, rod: Kettneraspis Prantl & Přibyl, 1949 †, druh: Kettneraspis sp. Prantl & Přibyl, 1949 †. 

Tito drobní trilobiti měli zaobleně obdélníkovitý hlavový štít s širokou glabelou. Trny vybíhající z hlavového štítu, trupu i pygidia jsou různě utvářené, mohou být rovné či zakřivené. Zbytky krunýřů z devonského období se nacházejí často i v hrubozrnných vápencích, což nasvědčuje tomu, že tito trilobiti byli schopni obývat mělčí moře i s prudším prouděním vody. Zkameněliny tohoto rodu známe od spodního siluru do devonu z Evropy, Severní i Jižní Ameriky a severní Afriky. 

Výskyt rodu Kettneraspis Prantl & Přibyl, 1949 † v devonském Barrandienu 
Kettneraspis derelicta (Barrande, 1846) † - u nás se vyskytuje ve zlíchovské souvrství - zlíchovské vápence, dalejsko-třebotovském souvrství - třebotovské vápence, dalejské břidlice
Kettneraspis hirta Přibyl, Vaněk & Hörbinger, 1986 † - u nás se vyskytuje v dalejsko-třebotovském souvrství
Kettneraspis pigra (Barrande, 1872) † - u nás se vyskytuje v chotečském souvrství - akantopygové vápence, loc. Koněprusy, Zadní kobyla /celé návrší/, stínavsko-chabičovském souv., loc. Horní Benešov
Kettneraspis ruderalis (Hawle & Corda, 1847) † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - dvorecko-prokopské váp., slivenecké váp., koněpruské váp., loděnické váp., loc. Branžovy u Loděnic, Červený lom u Klukovic
Kettneraspis tranquilla Přibyl & Vaněk, 1966 † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - dvorecko-prokopské vápence

• Leonaspis rimosa Přibyl, Vaněk & Hörbinger, 1986 - lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Řád: Odontopleurida Whittington, 1959 †, podřád: Odontopleurina Whittington 1959 †, nadčeleď: Odontopleuroidea Sepkoski Jr. 1998 †, čeleď: Odontopleuridae Burmeister, 1843 †, rod: Leonaspis Richter & Richter, 1917 †, druh: Leonaspis rimosa Přibyl, Vaněk & Hörbinger, 1986 †. 

Asi nejhojnější odontopleuridní trilobit na Plešivci z koněpruských vápenců. 

• Leonaspis sp. - délka lícního trnu 13 mm (sag), Kosoř - V sudech, pražské souvrství (dvorecko-prokopské vápence), st. prag

Řád: Odontopleurida Whittington, 1959 †, podřád: Odontopleurina Whittington 1959 †, nadčeleď: Odontopleuroidea Sepkoski Jr. 1998 †, čeleď: Odontopleuridae Burmeister, 1843 †, rod: Leonaspis Richter & Richter, 1917 †. 

Rod Leonaspis je typickým rodem řádu Odontopleurida, který obýval moře od svrchního ordoviku do spodního devonu. Tito drobní trilobiti měli zaobleně obdélníkovitý hlavový štít s širokou glabelou. Trny vybíhající z hlavového štítu, trupu i pygidia jsou různě utvářené (vždy dle konkrétního druhu), mohou být rovné či zakřivené. Zbytky krunýřů z devonského období se nacházejí často i v hrubozrnných vápencích, což nasvědčuje tomu, že tito trilobiti byli schopni obývat mělčí moře i s prudším prouděním vody. Zkameněliny tohoto rodu známe od spodního siluru do devonu z Evropy, Severní i Jižní Ameriky a severní Afriky. 

Základním rozlišovacím znakem rodů Leonaspis a Kettneraspis je pygidium. Rod Kettneraspis má na pygidiu dva trny mezi dvěma delšími. Rod Leonaspis má trny čtyři, což je hlavní rozlišovací znak těchto rodů. Z dovoreckoprokopských vápenců známe tyto druhy - Leonaspis victima, Kettneraspis tranquila a Kettneraspis ruderalis. Mohlo by se snad tudíž jednat i o rod Kettneraspis.

• řád Phacopida Salter, 1864 

• Crotalocephalina gibba (Beyrich, 1845) - Kosoř, V sudech, pražské souvrství (dvorecko-prokopské vápence), st. prag

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Cheirurina Harrington et Leanza, 1957 †, Nadčeleď: Cheiruroidea Hawle & Corda, 1847 †, čeleď: Cheiruridae Salter, 1864 †, rod: Crotalocephalina Přibyl - Vaněk, 1964 †, druh: Crotalocephalina gibba (Beyrich, 1845) †.

Trilobit Crotalocephalina gibba je mladší vývojovou mutací silurských cheiruridních trilobitů, kterých byla celá řada. Na rozdíl od těchto starších cheiruridů je jeho trup neobyčejně štíhlý. Glabela zaujímá větší část hlavy a je značně klenutá. Pevné i hybné líce jsou malé. Přední a střední glabelární rýhy probíhají přes průčelí napříč. Rýha zadní je s týlní rýhou křížovitě spojena a vytvářejí tak charakteristické písmeno x. Vřeteno trupu je velmi široké a zaujímá více než jednu třetinu celé jeho šířky. Předpokládá se, že trilobiti, s takto širokým vřetenem, měli lépe vyvinuty svalové úpony a byli lépe přizpůsobeni k plavání. Pygidium je široké a na každém laloku jsou tři široká, plochá žebra, protažená v hákovitě nazad zahnuté ostny. Osa je zakončena zaostřeným výběžkem.

V sudech u Radotína je tento trilobit poměrně hojným druhem. Nejčastěji se však nalézají pouze cephalony, cephalothoraxy (hlava napojena na část nebo celý trup), vzácněji trupy nebo pygidia. Kompletní jedinci jsou nacházeni vzácně. Je to dáno tím, že jde z valné většiny o rozplavené svlečky krunýřů. Čeští skalníci tyto trilobity nazývali Rak s řezanou hlavou, díky hlubokým glabelárním rýhám (viz. foto níže).

Výskyt rodu Crotalocephalina Přibyl - Vaněk, 1964 † a rodu Crotalocephalus Salter, 1853 † v devonském Barrandienu
Crotalocephalus affinis affinis (Hawle & Corda, 1847) † - u nás se vyskytuje v chotečském souvrství, loc. Koněprusy /oblast devonu: Kotýz - Zlatý kůň - VČS - Voskop - Homolák - Plešivec - Kobyla/ (devon)
Crotalocephalus albertii Přibyl & Vaněk, 1984 † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - slivenecké vápence, loc. lom Cikánka - Radotín (devon)
Crotalocephalus cordai (Barrande, 1846) † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - loděnické vápence, loc. Branžovy u Loděnic, vinařické vápence, loc. Koněprusy, Homolák (devon)
Crotalocephalus sternbergi (Boeck, 1827) † - u nás se vyskytuje ve zlíchovském souvrství, loc. Choteč - Mlýn u Veselých, Karlštejn, Bubovice /rozeznáváme dva poddruhy - Crotalocephalus sternbergi couffoni Pillet, 1972 † a Crotalocephalus sternbergi sternbergi (Boeck, 1827) † (devon)
Crotalocephalus chlupaci (Přibyl & Vaněk, 1962) = Crotalocephalina (Barrandeopeltis) chlupaci (Přibyl & Vaněk, 1962) † - u nás se vyskytuje v lochkovském souvrství nebo pražském souvrství - koněpruské vápence, slivenecké vápence, dvorecko-prokopské vápence, loc. Kosoř (devon)
Crotalocephalus gibbus (Beyrich, 1845) = Crotalocephalina gibba (Beyrich, 1845) † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - dvorecko-prokopské vápence, loc. Sudy - Kosoř, Hlubočepy (devon)
Crotalocephalus globifrons (Hawle & Corda, 1847) = Crotalocephalina globifrons (Hawle & Corda, 1847) † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství, loc. Bubovice, Měňany, lom Čeřinka, Branžovy u Loděnic (devon)

Vědecká synonyma
Cheirurus gibbus Beyrich, 1845
Crotalocephalus gibbus (Beyrich, 1845)

• Kainops veles (Chlupáč, 1972) - lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Phacopoidea †, čeleď: Phacopidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Kainops Ramsköld & Werdelin, 1991 †, druh: Kainops veles (Chlupáč, 1972) †.

Druhové jméno trilobita Kainops veles (Chlupáč, 1972) † je odvozeno od staroslovanského ochránce stád a dárce blahobytu, který se jmenoval Veles. Z poněkud mladších zlíchovských vrstev známe ještě jednoho zástupce rodu Kainops z Barrandienu a to Kainops chlupaci Budil & Kolář, 2004 † (lokality: U kapličky, Praha - Hlubočepy, Praha - Kosoř a Hostim).

Vědecká synonyma
Phacops veles Chlupáč, 1972

• Odontochile hausmanni (Brongniart, 1822) - Kosoř, V sudech, Braník, Opatřilka, pražské souvrství (dvorecko-prokopské vápence), st. prag

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Dalmanitoidea Vogdes, 1890 †, čeleď: Dalmanitidae Vogdes, 1890 †, rod: Odontochile Hawle & Corda, 1847 †, druh: Odontochile hausmanni (Brongniart, 1822) †.

V roce 1833 zavítal J. Barrande na jedné ze svých četných vycházek do okolí Prahy na Zlíchov a odtud vystupoval vápencovou strání na vrch Dívčí hrady. Jako vždy pozorně sledoval přírodu kolem sebe, a tak jeho pozornosti neušly ani úlomky vápence se zkamenělinami. Po návratu domů uložil nalezené zkameněliny na pracovní stůl mezi knihy a delší dobu jim nevěnoval pozornost. Pečlivá hospodyně paní Nerudová (matka Jana Nerudy) však nesnesla v bytě nepořádek a po několika dnech "kamení" odnesla na smetiště. Samotářský a stále zadumaný Barrande však na svůj nález nezapomněl. Uvědomil si totiž, že podobné zkameněliny viděl již ve Skotsku a začal fosilie hledat. Paní Nerudová naštěstí oba úlomky vápence s ocasními štíty trilobita Odontochile ještě na smetišti našla. Tyto náhodně objevené zkameněliny, které ovlivnily celý další život J. Barranda, se nám však nezachovaly. Alespoň tak zní jedna z nejspíše smyšlených legend o J. Barrandovi.

Tělo trilobita Odontochile hausmanni dosahuje nejčastěji délky 6 - 15 cm. Největší exempláře však mohou být výjimečně až 25 cm dlouhé a Odontochile hausmanni tak patří k největším českým trilobitům. Půlkruhovitý hlavový štít se širokým lemem je protažen v lícní trny. Glabela se dopředu nápadně rozšiřuje a je opatřena třemi páry glabelárních rýh. Nedosahuje k přednímu okraji štítu. Nápadné jsou složené holochroální oči ledvinovitého tvaru. Jsou složeny z většího počtu velmi malých oček, která jsou nahloučena těsně vedle sebe, jedem milimetr čtvereční jich obsahuje 14 - 16. Odontochile nebo Zlichovaspis měli ke všemu podkovový tvar očí, takže mohli vnímat okolí v úhlu 360 stupňů. Trup je složen z 11 článků. Velký ocasní štít je ohraničen úzkým lemem a vřeteno je protaženo v trn. Je složen z 12 - 15 výrazných párových žeber. Povrch celého krunýře bývá většinou pokryt drobnou granulací. Nejčastěji bývají nacházeny právě ocasní štíty tohoto trilobita.

Odontochile patří bezesporu k nejkrásnějším zkamenělinám českého devonu. Převážně se nacházejí právě ocasní štíty (pygidia), které na ze svých vycházek prý našel J. Barrande. Odontochilní pygidia patří k nejstarším popsaným zkamenělinám ve střední Evropě. Méně časté jsou nálezy hlavových štítů (cephalonů) a velmi vzácní pak celí jedinci. Trilobiti tohoto rodu obývali spíše hlubší oblasti devonských tropických moří soudobé Evropy, Severní i Jižní Ameriky, Afriky a Austrálie.

Bohatá naleziště jsou ve vápencích středního devonu Barrandienu, např. v okolí Prahy - Podolí, Lochkova, Lužců, Bubovic, Berouna a Tetína.

Barrandovi skalníci nazývali trilobita Odontochile Dvorecký rak motýlový. Těžko dnes soudit, co je k tomu vedlo. Možná to byly časté nálezy pygidií. Když správně rozbijete kámen ze kterého se vyloupne pygidium a pozitiv přiložíte ocasním trnem k negativu, naskytne se vám pohled, který silně motýla s roztaženými křídly připomíná. Níže malý výběr z velkého množství pygidií.

Výskyt čeledi Dalmanitidae Vogdes, 1890 † v devonském Barrandienu
Odontochile cristata Hawle & Corda, 1847 † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - dvorecko-prokopské váp. a řeporyjské váp., loc. Lochkov - Hvížďalka, Černá rokle u Kosoře
Odontochile delicia Šnajdr, 1987 † - u nás se vyskytuje ve zlíchovském souvrství, loc. Lůmek u Kapličky
Odontochile hausmanni (Brongniart, 1822) † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - dvorecko-prokopské váp., loc. Černá rokle u Kosoře
Odontochile hiberna Šnajdr, 1985 † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - dvorecko-prokopské váp., loc. Černá rokle pod Kosoří, suť pod lomem nad haldami
Odontochile tenuigranulata Budil, Hörbinger & Mencl, 2009 † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - dvorecko-prokopské váp., loc. Svatoprokopský lom
Odontochile karabosa delicia Šnajdr, 1987 = Odontochile delicia Šnajdr, 1987 †
Odontochile brevispiculum Hörbinger, 2000 = Reussiana brevispicula (Hörbinger, 2000) † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - dvorecko-prokopské vápence, loc. Černá rokle u Kosoře, nebo lochkovském souvrství, loc. Lochkov - zářez silnice s bílými vrstvami
Odontochile subdepressa Hawle et Corda = Zlichovaspis auriculata (Dalman, 1826) † - u nás se vyskytuje ve zlíchovském souvrství - zlíchovské vápence, loc. Bubovice, Čeřinka, Praha - Zlíchov, Branžovy u Loděnic /Záloženský lom, Lužce/
Odontochile maccoyi (Barrande, 1852) = Zlichovaspis (Devonodontochile) maccoyi (Barrande, 1852) † - u nás se vyskytuje ve zlíchovském souvrství, loc. Branžovy u Loděnic /Záloženský lom, Lužce/
Odontochile rugosa (Hawle & Corda, 1847) = Zlichovaspis rugosa (Hawle & Corda, 1847) † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - loděnické vápence, loc. Branžovy u Loděnic /Záloženský lom, Lužce/
Odontochile spinifera (Hawle & Corda, 1847) = Zlichovaspis tuberculata (Hawle & Corda, 1847) † - u nás se vyskytuje ve zlíchovském souvrství - zlíchovské vápence, loc. Kněží hora u Karlštejna, Praha-Dalejské údolí

• Phacops (Boeckops) boecki Hawle & Corda, 1847 - Kosoř, V sudech, pražské souvrství (dvorecko-prokopské vápence), st. prag

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Phacopoidea †, čeleď: Phacopidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Phacops Emmrich, 1839 †, podrod: Boeckops Chlupáč, 1972 †, druh: Phacops boecki Hawle & Corda, 1847 †.

Výskyt fakopidů na lokalitě Černá rokle u Kosoře / Sudy : Reedops cephalotes - hojný, Reedops bronni - vzácný, Reedops sternbergi - méně hojný, spíše ojedinělý, Phacops (Prokops) hoeninghausi - hojný, Reedops limespragensis (ten je jen v kriniticky nejnižším pragu, těsně nad hranicí s lochkovem), vzácnější Reedops prospicens a možná i Phacops (Boeckops) boecki. Trilobit druhu Reedops broni je v mnohých nálezech zaměňován za poměrně hojný druh P. (P.) hoeninghausi. Broni však patří od Kosoře k vzácným nálezům. Ne že by byl nějak extra vzácný, vyskytují se však spíše ve společenství trilobitů Zlichovaspis rugosa, tedy Damil a Podolí, Sudy jsou trošku jiná stratigrafická výška. Už Chlupáč 1977) píše, že spousta materiálu bronni - hoeninghausi je zaměněno (i Barrandem), píše také o rozdílu orientace očí u těchto dvou druhů. Boeckops boecki má jinou pozici a velikost očí, kulatý přední obrys glabely. Reedops cephalotes pak glabelu vpředu "špičatou", oči méně výrazné, i když také velké, pygidia mají jasně odlišná.

Ph. (B.) boecki je charakteristickým druhem stupně prag v oblasti barrandienu, vyskytující se v různých litofaciích této jednotky, konkrétně v šedých bahnitých dvorecko-prokopských vápencích (např. lokality: Tetín - Damil, Srbsko, Praha - Braník, Velká Chuchle - Přídolí), v červených bahnitých - porýnských vápencích (např. údolí Berounky u Srbska), v přechodných vrstvách mezi sliveneckými a loděnickými vápenci (Branžovy u Loděnice), v organodetritických vinařických vápencích koněpruského souvrství (Měňany - tzv. okolí bývalé lesovny Měňany). Velmi pravděpodobně se vyskytuje i ve sliveneckých vápencích (Cikánka v Radotínském údolí), ale vzorky, které jsou k dispozici, nebyly dostatečně zachovalé pro bezpečnou identifikaci.

Vědecká synonyma
Phacops (Boeckops) boecki Hawle & Corda, 1847
Phacops oculatus Hawle & Corda, 1847

• Phacops (Prokops) hoeninghausi Chlupáč, 1971 - Kosoř, V sudech, Praha - Klukovice, pražské souvrství (dvorecko-prokopské vápence, řeporyjské vápence), st. prag

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Phacopoidea †, čeleď: Phacopidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Phacops Emmrich, 1839 †, podrod: Prokops Chlupáč, 1971 †, druh: Phacops (Prokops) hoeninghausi Chlupáč, 1971 †.

Fakopidní trilobit Prokops hoeninghausi, kterého popsal, definoval a zařadil Prof. Ivo Chlupáč v roce 1971 na nálezech z dvorecko-prokopských vápenců z Kosoře, je charakteristický pro své malé schizochroální oči, zasazené do přední části kranidia, které sahají přibližně pouze do poloviny librigenální (lícní) oblasti cephalonu. Podobnou charakteristikou anatomie taxonu kranidia se vyznačuje například devonský rod Struveaspis Alberti, 1966 † (sv. ems), kterého můžeme nalézt např. v Chabičově u Šternberka na Moravě (stínavsko-chabičovské souv.) a který byl právě na počest podle Struveho, jež tyto trilobity zařadil do podřádu pojmenován Struveaspis.

Rozeznáváme dva druhy - Phacops (P,) hoeninghausi Barrande, 1846 † a druh Phacops (P.) prokopi Chlupáč, 1971 †.
• Druh Ph. (P.) prokopi je lokálně hojný ve svrchní části dvorecko-prokopských vápenců (svrchní prag) v blízkém okolí Prahy (Praha - Hlubočepy, lom Svatý Prokop v Prokopském údolí, Malá Chuchle - lom u silnice na Slivenec), Praha - Barrandov, expozice nad Barrandovou skálou a Praha - Braník. Výskyt našeho druhu v severozápadním Maroku (Ghtira, svrchní prag) je velmi pravděpodobný.
• Druh Ph. (P.) hoeninghausi je lokálně poměrně hojně zastoupen ve vápencích dvorecko-prokopských a řeporyjských (pražské s.) v barrandienské oblasti. Většina nálezů pochází z blízkého okolí Prahy (Černá rokle u Kosoře, Radotínské údolí jižně a jihozápadně od Lochkova, Praha - Braník, Praha - Podolí, výchozy pod Barrandovem atd.). V dvorecko-prokopských vápencích byl však tento druh nalezen i v tzv. nejjižnějších výskytech na vrchu Vysoká skála u Vinařic.

Phacops prokopi vlevo a Phacops hoeninghausi vpravo podle Chlupáče, 1973

Zdroj: Ivo Chlupáč. The phacopid trilobites of the Silurian and Devonian of Czechoslovakia, ÚÚG, Praha, v Academii, nakladatelství Československé akademie věd • Praha 1977

• Reedops bronni (Barrande, 1846) - Praha - Klukovice, pražské souvrství (řeporyjské vápence), st. prag

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Phacopoidea †, čeleď: Phacopidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Reedops Richter & Richter, 1925 †, druh: Reedops bronni (Barrande, 1846) †.

Nález 13 milimetrové hlavičky trilobita druhu Reedops bronni (Barrande, 1846) †, která uvízla v plynové komůrce orthokonního hlavonožce. Praha - Klukovice, 2020.
R. bronni (Barrande, 1846) † je velmi charakteristickým českým devonským druhem, který se od ostatních druhů liší zejména menšími, lehce klenutými oči, mírně klenutou glabelou a relativně dlouhým pygidiem.
R. bronni (Barr.) je totožný s druhem Phacaps pratractus Hawle et. Corda, jehož lektotyp vykazuje totožné znaky ve všech diagnostických aspektech. Na základě studie H. Albertiho (1965) je zřejmé, že R. bronni je zřejmě totožný s trilobitem druhu Reedia primaeva Wedekind, 1914 ze spodního devonu Kellerwaldských hor. Reedia friderici Wedekind, 1914 je "druhem", přinejmenším velmi podobným druhu R. bronni, dokonce s ním může být totožný, ale. špatná zachovalost holotypu znemožňuje jeho identifikaci. Cephalon nalezený ve spodním devonu severozápadního Maroka, kterou G. Alberti (1970a) označil jako Phacops (Reedops) cf. bronni Barr. může být konspecifický. Zjištěné nepatrné rozdíly lze přičíst buď ontogenezi, nebo variabilitě, atd...

Vědecká synonyma
Phacops bronni Barrande, 1846
Phacops protractus Hawle & Corda, 1847

Zdroj: Ivo Chlupáč. The phacopid trilobites of the Silurian and Devonian of Czechoslovakia, ÚÚG, Praha, v Academii, nakladatelství Československé akademie věd • Praha 1977 

• Reedops cephalotes (Hawle & Corda, 1847) - Kosoř, V sudech, Praha - Klukovice, pražské souvrství (dvorecko-prokopské vápence, řeporyjské vápence), st. prag

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Phacopoidea †, čeleď: Phacopidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Reedops Richter & Richter, 1925 †, druh: Reedops cephalotes (Hawle & Corda, 1847) †.

Reedops je typický fakopidní trilobit, který má na rozdíl od rodu Phacops poměrně úzký krunýř s hladkou, extrémně vyklenutou glabelou a obvykle nezřetelně členěným pygidiem. Obýval od siluru do devonu dna spíše hlubších moří, neboť jejich celé krunýře se obvykle nacházejí v jemnozrnných sedimentech. Stejně jako rod Phacops byl i rod Reedops též geograficky značně rozšířen (Evropa, Asie, Severní Amerika, severní Afrika) a taktéž velmi často nacházíme Reedops ve stočené poloze (volvace). Stáčení krunýře však bylo poměrně málo účinnou ochranou před predátory.

Čeští skalníci trilobity rodu Reedops obecně nazývali Hlaváči, pro jejich silně klenutou glabelu. Všechny tři nálezy níže (V sudech, 2023) pocházejí z jednoho asi 10 cm kamene, který byl doslova nacpán svlečky tohoto trilobita.

Výskyt rodu Reedops Richter & Richter, 1925 † v devonském Barrandienu
Reedops bronni (Barrande, 1846) † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - loděnické vápence, dvorecko-prokopské vápence, Branžovy u Loděnic, Damil, Zadní Kopanina aj.
Reedops cephalotes (Hawle & Corda, 1847) † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství; dvorecko-prokopské vápence - Praha - Braník, Praha - Podolí, Praha - Konvářka (Dívčí hrady), Kosoř - lom Hvížďalka, Kosoř - V sudech, Radotínské údolí, Prokopské údolí, Damil u Tetína, Malá Chuchle. V řeporyjských a loděnických vápencích jsou to lokality Praha - Klukovice, Chýnice, Srbsko. Z přechodné fáze mezi organodetritickými a bahnitými vápenci pochází bohatý materiál z Branžov u Loděnice (zachovaný ve žlutavých organodetriticko-bahnitých vápencích, které se nacházejí na nadloží sliveneckých vápenců); některé vzorky pocházejí také z východní části koněpruských vápenců, kde byli nalezeni zcela typičtí jedinci v organodetriticko-bahnitých vápencích i v šedých vápencích, které se nacházejí v okolí žlutavých a narůžovělých vápencích bočního přechodu mezi vinařickými a dvorecko-prokopskými vápenci (Skalice u Měňan, výchozy ve vinici bývalého lesního domu Měňany), a vzácně v organodetritických vápencích Vinařic.
Reedops decorus (Hawle & Corda, 1847) † - je jedním z nejhojnějších trilobitů zlíchovských vápenců (zlíchov) v oblasti Barrandienu, kde se běžně vyskytuje v jejich spodních vrstvách (v korálovém horizontu "U kapličky" a jeho bahnitošedých ekvivalentech) i ve vyšších vrstvách. V nejsvrchnějších vrstvách zlíchovského souvrství a v tzv. facii chýnických vápenců nebyl R. decorus nalezen. Běžně se vyskytuje v organodetritických vrstvách a v horninách chýnických vápenců i mikritických slínovcích a břidlicích a lze se s ním setkat téměř ve všech expozicích zlíchovského souvrství v barrandienské oblasti (hlavní lokality v okolí Hostimi, Svatého Jana pod Skalou, Trněného Újezdu, Chýnice, Praha - Hlubočepy, Praha-Dalejské údolí, Branžovy u Loděnic aj. - podrobněji viz. Chlupáč 1957). Z výskytů mimo území Čech je znám pouze výskyt ve formaci Dede (Turecko) zlíchovského stáří.
Reedops intermedius (Barrande, 1846) † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - organodetritické a organodetriticko-bahnité facie pražského stupně v oblasti Koněprus: svrchní koněpruské a vinařické vápence v oblasti Koněprus - okolí vrchů Plešivec a Homolák.
Reedops limespragensis Chlupáč, 1986 † - u nás se vyskytuje v lochkovském souvrství, Černá rokle u Kosoře
Reedops prospicens Chlupáč, 1977 † - u nás se vyskytuje v celé spodní části pražského souvrství, zčásti v organodetritické formě (slivenecké vápence), částečně v slínovcích (dvorecko-prokopské vápence). Lokality: Praha - Konvářka (poměrně hojně v organodetritických sliveneckých vápencích a v bezprostředně nadložních vrstvách přecházejících do dvorsko-prokopských vápenců), Praha - Podolí, Kosoř - Černá rokle, Hostim.
Reedops sternbergi (Hawle & Corda, 1847) † - vyskytuje se pouze v pražském souvrství (snad i zlíchovském), zejména v bahnité vápencové facii (vápence dvorecko-prokopské, řeporyjské, loděnické a slivenecké) a na přechodech do organodetritové facii. Hlavní lokality jsou soustředěny do blízkého okolí Prahy; Praha - Braník, Praha - Podolí, Dívčí hrady u Prahy - Hlubočep, lom pod Barrandovem severně od Barrandovy skály, Černá rokle u Kosoře (V sudech), Radotínské údolí - lom jižně od Lochkova aj. Byl však také nalezen ve dvorecko-prokopských vápencích na nejjižnějších lokalitách na vrchu Šamor u Litně. Další nálezy v řeporyjských vápencích pocházejí z okolí Klukovic, Holyně (Opatřilka) a Srbska.
Reedops modestus (Barrande, 1872) = Nephranomma modesta (Barrande, 1872) † - je charakteristickým druhem nejsvrchnějších vrstev zlíchovských vápenců barrandienské oblasti, kde se vyskytuje společně s Phacops (Ph.) degener Barr., lom Mořina, Choteč (Barrandova lokalita v severním svahu údolí východně od Chotče), Hlubočepy - rokle Bílá rokle (staré sběry z 19. století ze zvětralých vápenců), Švagerka u Zlíchova, severní svah Radotínského údolí (východní okolí Zlíchova), údolí u Kominické rokle, severně a jihozápadně od Zadní Kopaniny, údolí Švarcavy, v okolí Pekárkova mlýna, Chýnice aj. Ve facii chýnických vápenců je jeho výskyt vzácný (Chýnice).

• Reedops intermedius (Barrande, 1846) - lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Phacopoidea †, čeleď: Phacopidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Reedops Richter & Richter, 1925 †, druh: Reedops intermedius (Barrande, 1846) †.

Druh fakopidního trilobita rodu Reedops Richter & Richter, 1925 †, popsaný Barrandem roku 1846. V pražském souvrství spodního devonu bylo okolí dnešních Koněprus vrcholným obdobím mnoha tehdejších životních forem. Ať se jednalo o houbovce, mechovce, krinoidy, mlže, plže nebo ramenonožce. Tento vrchol se samozřejmě týkal i mnohých řádů a čeledí tehdejších trilobitů. Projevoval se zvláště v jejich růstu, kdy mnozí dosahovali opravdu gigantických, tzv. gerontických rozměrů. Např. endemický poddruh proetida Longiproetus confusus fuconsus (Šnajdr, 1980) † mohl dosahovat velikosti až kolem 10 cm a to je na proetida opravdu úctyhodné. Jeho bratříček Longiproetus confusus gigas (Přibyl, 1964) † nebyl o mnoho menší, o čemž svědčí i jeho poddruhové jméno. Běžný styginidní trilobit Paralejurus campanifer (Beyrich, 1845) † dosahoval průměrné velikosti kolem 20 cm. Jiný styginid Radioscutellum intermixtum (Hawle & Corda, 1847) †, kterého známe z nálezů koněpruských lomů až kolem 30 cm. Podobné to bylo i u jiných mořských forem. Například namátkově krinoidi rodů Torrocrinus nebo Pernerocrinus dosahovali také gigantických rozměrů. Pernerocrinus měl jenom stonek 20 centimetrový v průměru. Svým způsobem jde stejnou záležitost i v případě tohoto zde publikovaného nálezu poměrně mohutné hlavy trilobita druhu Reedops intermedius (Barrande, 1846) †. Tento rod má běžně průměrnou velikost kolem 7 - 8 cm. Vzhledem k velikosti hlavy nálezu lze vypočítat, že tento jedinec mohl měřit kolem 125 - 130 mm. Lze tedy vážně tvrdit, že šlo o jakýsi zlatý věk, vrchol devonských trilobitů. Po tomto období přichází už jenom regrese a úpadek. Mnozí trilobiti nepřežijí konec devonu a poslední mizí při velkém permo-triasovém vymírání.

Vědecká synonyma
Phacops intermedius Barrande, 1846
Phacops laticauda Hawle & Corda, 1847

• Reedops sternbergi (Hawle & Corda, 1847) - Kosoř, V sudech, pražské souvrství (dvorecko-prokopské vápence), st. prag

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Phacopoidea †, čeleď: Phacopidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Reedops Richter & Richter, 1925 †, druh: Reedops sternbergi (Hawle & Corda, 1847) †.

Vědecká synonyma
Reedops sternbergi sternbergi (Hawle & Corda, 1847)

• Reussiana reussi (Barrande, 1846) - Damil u Tetína - pražské souvrství, dvorecko-prokopské vápence, st. prag

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Dalmanitoidea Vogdes, 1890 †, čeleď: Dalmanitidae Vogdes, 1890 †, rod: Reussiana Šnajdr, 1987 †, druh: Reussiana reussi (Barrande, 1846) †.

Obě pygidia, která jsme nalezli v r. 2014 poblíž lomu Na Krétě, na polní cestě směřující z Hergetova lomu směrem k osadě Na koledníku jsou krásně prorostlá křemennými žílami. To samozřejmě poměrně ztížilo rozbíjení kamene a osvobození otisku z matrice, obzvláště u pygidia níže, které se rozbilo na pět kousků a muselo být slepeno. Z kamene původně trčel onen malý kousek zerodované části v levé spodní části (nalevo od dvou křemenných žil - má světlejší barvu). Rozpadlými kousky negativu jsme se nezabývali a ponechali svému osudu na místě iniciace. První, menší pygidium má krásnou namodralou barvu, což není příliš běžné. Dalmanitidní trilobit Reussiana je jednou z variací devonských dalmanitidních trilobitů, jež je blízký příbuzný trilobitům Odontochile nebo Zlichovaspis.

Vědecká synonyma
Dalmanites reussi (Barrande, 1846)
Phacops reussii (Barrande, 1846)
Trilobites incongruens (Barrande, 1852)

Výskyt rodu Reussiana Šnajdr, 1987 † v devonském Barrandienu 
Reussiana brevispicula (Hörbinger, 2000) † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - dvorecko-prokopské vápence, loc. Černá rokle u Kosoře, nebo lochkovském souvrství, loc. Lochkov - zářez silnice s bílými vrstvami
Reussiana reussi (Barrande, 1846) † - u nás se vyskytuje v pražském souvrství - dvorecko-prokopské vápence, loc. Sudy u Kosoře, Damil u Tetína

• řád Proetida Fortey & Owens, 1975

• Coniproetus bohemicus (Hawle & Corda, 1847) - Koněprusy, Houbův lom, pražské souvrství, st. prag

Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975 †, podřád: Proetina Přibyl 1946 †, nadčeleď: Proetoidea Hawle and Corda 1847 †, čeleď: Proetidae Salter, 1864 †, rod: Coniproetus Alberti, 1966 †, podrod: Bohemiproetus Pillet, 1969 †, druh: Coniproetus bohemicus (Hawle & Corda, 1847) †. 

Drobný proetidní trilobit, typický pro pražské souvrství koněpruských vápenců, mnohdy nazýván Gerastos bohemicus, což je vlastně synonymum pro platný taxon Coniproetus bohemicus (Hawle & Corda, 1847)†. Proetidní trilobiti byli obecně menších rozměrů. Hlavový štít poloeliptický až polokruhovitý se zřetelným okrajovým lemem. Na glabele 1 - 4 páry glabelárních rýh proměnlivé výraznosti. Složené holochroální oči jsou umístěny v zadní polovině hlavy. Pygidium článkované, někdy ostnité (např. Prionopeltis). Coniproetus nebo-li Gerastos bohemicus dorůstal obvykle velikosti 20 - 40 mm. Trup se skládal z 10 segmentů (prstenců). Tento drobný trilobit patří k nejhojnějším proetidům svrchních poloh koněpruských vápenců, i když často zastoupen pouze nálezy fragmentů (hlavy, pygidia).

Vědecká synonyma
Gerastos bohemicus (Hawle & Corda, 1847)
Proetus bohemicus Hawle & Corda, 1847

• Coniproetus cikanensis Hartl & Vaněk, 2000 - Cikánka, slivenecké vápence

Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975 †, podřád: Proetina Přibyl 1946 †, nadčeleď: Proetoidea Hawle and Corda 1847 †, čeleď: Proetidae Salter, 1864 †, rod: Coniproetus Alberti, 1966 †, podrod: Coniproetus Alberti, 1966 †, druh: Coniproetus cikanensis Hartl & Vaněk, 2000 †.  

Vědecká synonyma
Coniproetus (Coniproetus) cikanensis Hartl & Vaněk, 2000

• Cyphaspis sp. - lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975 †, podřád: Aulacopleurina Přibyl, 1949 †, nadčeleď: Aulacopleuroidea Angelin, 1854 †, čeleď: Aulacopleuridae Angelin, 1854 †, podčeleď: Otarioninae Richter & Richter, 1926 †, rod: Cyphaspis Burmeister, 1846 †. 

Devonský trilobit Cyphaspis patří do čeledi Aulacopleuridae podobně jako silurské Aulacopleury. Patří však do podčeledi Otarioninae Richter & Richter, 1926. Rod Cyphaspis Burmeister, 1846 má cranidium ve tvaru půlkruhu. Po obvodu je opatřeno výrazným lemem, který na volných lících přerůstá ve dva dlouhé lícní trny. Vypouklá glabela nese výrazné pární laloky a cca v jedné třetině glabely vyrůstají dva vpřed protažené ostny (rohy). Trilobit měl poměrně výrazné, i když drobné, holochroální oči na krátkých anténách. Celý cephalon je pokryt nepřehlédnutelnou granulací. Trup je složen z 11 trupových článků, přičemž na šestém axiálním prstenci je vyvinut dlouhý centrální, nazad trčící trn. Pygidium je složeno z pěti axiálních prstenců. 

• Gracilocoryphe sp. - Koněprusy, Houbův lom, pražské souvrství, st. prag

Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975 †, podřád: Proetina Přibyl 1946 †, nadčeleď: Proetoidea Hawle and Corda 1847 †, čeleď: Tropidocoryphidae Pribyl, 1946 †, rod: Gracilocoryphe Přibyl & Vaněk, 1978 †. 

Náhodný nález pygidia tropidokoryfidního trilobita rodu Gracilocoryphe Přibyl & Vaněk, 1978 † ze spodní, vytěžené části Houbova lomu v Koněprusích. Náhodný proto, že byl zaregistrován při dobývání zcela jiné, poměrně běžnější fosilie z většího kamene a to v červenci 2020. 

• Longiproetus sp. - Koněprusy, lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975 †, podřád: Proetina Přibyl 1946 †, nadčeleď: Proetoidea Hawle and Corda 1847 †, čeleď: Proetidae Salter, 1864 †, rod: Longiproetus Cavet & Pillet, 1958 †. 

Proetidní trilobit rodu Longiproetus Cavet & Pillet, 1958 † má oproti běžnějšímu typu proetida známého z koněpruského devonu Coniproetus (Gerastos) bohemicus (Hawle & Corda, 1847) † pod synonymem Bohemiproetus bohemicus výraznější, vepředu zašpičatělý kranidiální lem. 

Tento druh trilobita má čtyři poddruhy: Longiproetus confusus confusus (Hawle & Corda, 1847) † - je znám z biogenních a bioklastických bělavých koněpruských vápenců pražského souvrství. Lokalita Koněprusy, Houbův lom (lokalita se nachází na jižním svahu Zlatého koně ve velkém lomu). Poddruh Longiproetus confusus fuconsus (Šnajdr, 1980) † je znám z koněpruských a vinařických vápenců pražského souvrství. Lokalita Koněprusy, lom Plešivec. Longiproetus confusus gigas (Přibyl, 1964) † je znám z koněpruských vápenců pražského souvrství. Lokalita Koněprusy, Houbův lom (lokalita se nachází na jižním svahu Zlatého koně ve velkém lomu), Plešivec (celé návrší) a jehož vědecká synonyma jsou Gerastos confusus gigas (Přibyl, 1964) nebo také Proetus gigas Přibyl, 1964. Posledním je poddruh Longiproetus confusus suconfus (Šnajdr, 1980) † - je znám z vinařických vápenců pražského souvrství. Lokalita Koněprusy, Homolák (celek) jehož vědecké synonymum je Gerastos confusus suconfus Šnajdr, 1980.

• Pragoproetus pragensis (Přibyl, 1964) - Cikánka, pražské souvrství (slivenecké vápence), st. prag

Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975 †, podřád: Proetina Přibyl 1946 †, nadčeleď: Proetoidea Hawle and Corda 1847 †, čeleď: Proetidae Salter, 1864 †, rod: Pragoproetus Šnajdr, 1977 †, druh: Pragoproetus pragensis (Přibyl, 1964) †. 

Vědecká synonyma
Unguliproetus pragensis Přibyl, 1964
Pragoproetus jahen Šnajdr, 1980

• Timsaloproetus aff. mareki (Přibyl, 1965) - Praha - Klukovice, pražské souvrství (řeporyjské vápence), st. prag

Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975 †, podřád: Proetina †, nadčeleď: Proetoidea †, čeleď: Proetidae Salter, 1864 †, podčeleď: Cornuproetinae Richter, Richter & Struve in Moore, 1959 †, rod: Timsaloproetus Gibb & Chatterton, 2007 †, druh: Timsaloproetus aff. mareki (Přibyl, 1965) †.

Vědecká synonyma
Cornuproetus mareki Přibyl, 1965
Sculptoproetus mareki (Přibyl, 1965)

• Vicinoproetus sp. - Kosoř, V sudech, pražské souvrství (dvorecko-prokopské vápence), st. prag

Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975 †, podřád: Proetina †, nadčeleď: Proetoidea †, čeleď: Tropidocoryphidae Pribyl, 1946 †, rod: Vicinoproetus Alberti, 1967 †.

U nás rozeznáváme tyto druhy tohoto rodu: Vicinoproetus parapertinax Šnajdr, 1980 † - jeho nálezy známe ze dvorecko-prokopských vápenců pražského souvrství, Vicinoproetus pertinax Šnajdr, 1980 † - jeho nálezy známe z loděnických vápenců (lokalita Konvářka - díra) nebo dvorecko-prokopských vápenců pražského souvrství, Vicinoproetus vicinus (Barrande, 1872) † = Proetus vicinus Barrande, 1872 - jeho nálezy známe ze dvorecko-prokopských vápenců pražského souvrství. Lokalita Plešivec u Měňan, Lochkov - Hvížďalka, Praha - Hlubočepy.

Proetus vicinus z Barrandova Silurského systému (1872).

Vědecká synonyma:
Vicinopeltis Přibyl, 1967

• Voigtaspis voigti baucis Hartl & Vaněk, 2000 - lom Čeřinka (loděnické vápence), st- prag

Řád: Proetida Fortey & Owens, 1975 †, podřád: Proetina †, nadčeleď: Proetoidea †, čeleď: Tropidocoryphidae Pribyl, 1946 †, rod: Voigtaspis Alberti, 1967 †, druh: Voigtaspis voigti (Alberti, 1967) †, poddruh: Voigtaspis voigti baucis Hartl & Vaněk, 2000 †.